AGRO Chomutice a.s. ve spolupráci se společností CHOVSERVIS, a.s., se Sdružením východočeských chovatelů hospodářských zvířat z.s. a s podporou
Královéhradeckého kraje připravilo na pátek 6. září 2024 v areálu Třtěnice 30. chovatelský den pod názvem PRIM Chomutice – memoriál Ing. Ladislava Hátle. Cílem akce bylo ukázat veřejnosti, s čím vším má chov hospodářských zvířat spojitost. Návštěvníci dětského i dospělého věku tu tak mohli leccos zažít, poznat i ochutnat. Děti i dospělí se účastnili soutěže v pití mléka, které dodala Mlékárna Čejetičky, spol. s r.o., do níž dodává mléko AGRO Chomutice a.s. Mléčné výrobky z této mlékárny distribuuje ALIMPEX FOOD, a.s., který do soutěže dodal odměny pro děti. Dále byl pro děti i dospělé návštěvníky připraven naučný program Poznávej s námi zemědělství, který připravila územní organizace Hradec Králové. Starší školáci si mohli prohlédnout malou zoologickou stanici u stánku Zemědělské akademie a Gymnázia Hořice. Uzenářské výrobky vlastní produkce byly k ochutnání u stánku Střední školy technické a řemeslné, Nový Bydžov. Po celý den po areálu vozil děti kočár tažený koňmi s kočím v dobovém obleku. Dospělí se mohli během dne přihlašovat do soutěže přetahování lanem. Všichni příchozí dostali u vchodu do areálu poukaz na občerstvení zdarma.
Po obvodu areálu byly stánky s regionálními potravinami, které opět měly spojitost jak s činností pořadatelů, tak s Královéhradeckým krajem. K ochutnání tu bylo víno od Nového Vinařství, s.s. i výborné makronky Pink Roses. Stánek firmy Tereos TTD, a.s. s ukázkou výrobků z cukru tu byl proto, že cukrovou řepu na výrobu cukru jí dodává AGRO Chomutice a.s. TORO Hlavečník zase nabízel výrobky z masa od českých dodavatelů, z nichž někteří byli také na výstavě přítomni.
Hlavní událostí dne byla soutěž o nejlepší jalovici, prvotelku a krávu na druhé a vyšší laktaci. Vyhlášena měla být i celková vítězka chomutické výstavy. Za předváděcím kruhem tak museli pořadatelé vytvořit zázemí s dostatkem vody, fixační klecí, včetně veterinárního dozoru pro téměř šest desítek plemenic. Bonitérem soutěže byl Rostislav Škrabal. Výstavy se také účastnilo několik významných hostů. Výstavu uvedl pan Brychta, který připomněl, že u zrodu myšlenky pořádat výstavu PRIM Chomutice byl právě inženýr Hátle, jehož jméno se zmiňuje v podtitulu výstavy. K zahájení výstavy si pozval ty, kteří chovu dojnic věnují velké úsilí – předsedu představenstva AGRO Chomutice a.s. Ing. Vladimíra Tichého a doc. Ing. Jiřího Motyčku, CSc., zástupce Svazu chovatelů holštýnského skotu. Za Královéhradecký kraj byl přítomen i 2. náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje pro životní prostředí a zemědělství MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D. nebo Martina Vágner Dostálová, předsedkyně výboru pro životní prostředí a zemědělství. Atmosféru výstavy vám dále přiblížíme v následující fotoreportáži a minirozhovorech:
Na stánku Minicukrovaru Mžany se na tradičních plechových kamnech s litinovými tály pekly bramborové placky se sirobem z cukrové řepy. Jde o regionální specialitu, kterou se ve zdejším kraji Minicukrovar Mžany snaží oživit. Sirob si manželé Stránští vaří sami podle původní receptury našich babiček. Jde o přírodní sladidlo s originální chutí. „Sirob se vyrábí tři měsíce. Technologie výroby je poměrně složitá a náročné je i následné uskladnění. Řepa se nejdříve oloupe. Na to používáme venkovní myčku, ale je pak nutné i ruční dočištění. Poté se řepa nastrouhá a dá se vařit do obřích kotlů. Jedna várka se pomalu vaří po dobu tří dnů, dokud se voda zcela nevyvaří. Tak vznikne například 300 litrů šťávy, která se musí odpařit, až z ní vznikne přibližně 40 litrů sirobu. Při výrobě jde o to, aby cukrová řepa nezačala kvasit,“ přiblížil nám složitost výrobního postupu Zdeněk Stránský.
Dále jsme hovořili se zástupcem pořadatele, s předsedou představenstva AGRO Chomutice a.s. Ing. Vladimírem Tichým. Co pro něj pořádání této výstavy znamená?
„Jsme rádi, že jsme těch uplynulých 30 ročníků vůbec zvládli. Tato výstava je vůbec nejstarší akcí, která má na Hradecku tradici. Když však přišla mléčná krize, tak reálně hrozilo, že chovatelé mléčného skotu vůbec nebudou mít morální sílu na to prezentovat se. Pak přišla ekonomická krize, do toho covid. Dnes se zdá, že výstava se líbí nejenom chovatelům a veřejnosti, ale i všem těm, kteří mají s chovem hospodářských zvířat co do činění: můžete tady vidět zástupce z oblasti poradenských služeb, různé výživáře, dodavatele chovatelských potřeb, výrobce regionálních potravin a konečně tu máme i zástupce zemědělských škol.“ Chodí k vám studenti na praxi? „Chodí. Mám je na starosti každé pondělí. Nejdřív dostanou školení o tom, co a jak tady můžou / nemůžou dělat. Když se jich zeptám na dvě otázky, tak mi ale neumí odpovědět – jen tak něco přecvakávají na mobilu. Prostě taková je holt dnes doba.“ Sehnat nové pracovníky je pro vás asi problém, jako ostatně pro každého, viďte?
„Samozřejmě. Kádr nám zestárnul a mladí vědí, co je čeká jenom dřina a odříkání. Navíc nám vůbec nepomáhá společenské hodnocení, že zemědělci jsou agrobaroni, kteří berou jen dotace. Vítám snahu dělat něco pro zemědělství ze strany Královéhradeckého kraje. Tady s námi sedí pan doktor Bělobrádek, který dobře ví, s jakými problémy se zemědělství potýká, a ten, když může, tak pomůže,“ pochvaloval si vstřícnost kraje Vladimír Tichý.
2. náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje pro životní prostředí a zemědělství MVDr. Pavel Bělobrádek nám vysvětlil, proč se nedaří snadno vysvětlit problematiku zemědělství politikům v Praze: „Na úrovni krajské politiky mám jako politik omezené možnosti intervenovat v téhle oblasti. Na druhou stranu právě chovatelské dny rádi podpoříme, to dává smysl. Podporujeme i dožínky, ale ne na všechny dáváme dotaci. Na někoho působí dožínky jako ryze komerční záležitost – ale přitom když na ně nevybíráte vstupné, nejde o ziskovou záležitost. Já osobně na tyto akce jezdím proto, že mají společenský přesah: lidé, kteří se tu potkávají, se spolu dobře znají a mají mezi sebou přátelské vztahy. To je tady zjevné. Vidíte, že jsou tu lidé, které tahle práce baví – nechodí jenom do zaměstnání, ale berou tuhle práci jako své poslání. A jak tu zaznělo – nebude lehké najít za ně náhradu. Venkov se nám vylidňuje, všichni by nejraději pracovali v Praze. Dnes už málokdo na vesnici například suší seno nebo chová drobné zvířectvo. Dřív byly v každé chalupě aspoň králíci a slepice, někdo měl kozu. Dnes už na vsi lidé nemají ani komposty. Vztah k půdě už proto není takový – když nemáte kompost, tak si musíte pro hlínu dojet do Kauflandu,“ povzdechl si pan náměstek.
Do hovoru se přidal i radní ze sousedního Libereckého kraje Václav Židek (resort životního prostředí a zemědělství). K problematice školství uvedl, že v Libereckém kraji mají dvě střední zemědělské školy, na nichž se v posledních šesti letech počet studentů zdvojnásobil. Proč? „Přičítáme to tomu, že jsme jako kraj začali těmto studentům dávat – pokud samozřejmě mají docházku – stipendia. Dostávají 500 korun a dalších 500 korun mohou dostat na základě prospěchu. Zatímco dřív byla jedna třída žáků a v rámci třídy se dělili na různé specializace, teď je situace taková, že se žáci dělí do tříd podle své specializace – protože už je jich dost,“ uvedl Václav Židek.
Je tento nápad výjimečný a týká se jenom Libereckého kraje? „Myslím, že ano, že se tento nápad ujal jen v našem kraji. Ta myšlenka vznikla na základě komunikace se zemědělci a s Regionální agrární radou, která dává část peněz, již vybere od svých zemědělců, na stipendia. Bylo alarmující, že počet studentů výrazně klesá a bylo potřeba je dostat zpátky. Je potřeba seznamovat mladé lidi s novými technologiemi a dostat k nim informace o precizním zemědělství atd. Pořádáme také dožínky, a pořádáme je v lokalitě, kde jsou zemědělské školy, abychom zdůraznili, že i tito studenti se podílejí na zemědělské výrobě a že máme regionální zpracování potravin. Chceme tak ukázat, že v zemědělství nejsou agrobaroni, ale malí podnikatelé, kteří hospodaří na pár desítek hektarech a mají do dvaceti zaměstnanců.“
Ing. Václav Smetiprach, ředitel ze společnosti Rovina Písek, a.s. nám popsal, s čím zápasí jeh podnik: „Pěstujeme klasiku – pšenici, ječmen, jarní ječmen, vojtěšky, vojtěšky na semínko, čirok. Dále chováme býky na výkrm, ale z ekonomických důvodů nechováme žádné dojnice. Přes kopec máme TORO Hlavečník. Na spolupráci s ním se mi líbí, že se zaměřují na český trh – tedy maso zůstává díky nim tady u nás doma.“ Se zaměstnanci máte problém? „Tak jako každý. To víte, jak v živočišné, tak v rostlinné výrobě nikdo nechce pracovat víc než osm hodin a nikdo nechce pracovat o víkendu. Nerozumím tomu, jak může být plat ve státní správě vyšší než ve sféře soukromé, kde vytváříme hodnoty? Když pak začnou zemědělci stávkovat, tak nemají žádnou sílu. Proč nemají sílu? Když nepůjde doktor nebo učitel týden do práce, bude z toho průšvih. Když nepůjdeme týden do práce my, tak kromě toho, že chcípnou zvířata, tak to nikdo další ani nezjistí. Takže jak máme vyjednávat? A to tady ještě nemluvíme o zkrácení pracovního týdne na 4 dny. Vadí mi, že nedokážu své lidi zaplatit stejně dobře jako mladoboleslavská Škodovka. V čem ti mí lidé horší? Když mladoboleslavští mají prázdniny, tak moji lidé musí být ve vedru a v prachu na poli,“ posteskl si Václav Smetiprach.
Na úplný závěr jsme hovořili s Karlem Stříbrným (Farma Stříbrný), majitelem absolutní vítězky chomutické výstavy. V čem byla podle jeho mínění jeho kráva nejlepší? „Naše dojnice má nádhernou stavbu těla. Na to, jak je stará, tak je pevná a má skvělé nohy. Perfektně se pohybuje a na svůj věk (je jí osm let) vypadá skvěle. Za ocenění jsem moc rád. Tajně jsem věřil a doufal, že by to mohlo takhle dopadnout.“ Proč jste si tuhle krávu vybral na výstavu? „U tohohle plemene se dělá plošné hodnocení
prvotelek a už tam se vám ukáže, jestli na tom má nebo ne. To už si tipujete od telete, že tahle má dobrého tátu, například.“ Ovlivníte stavbu jejího těla i svou péčí? Jak? „Určitě. Je velmi důležitá výživa už od malého telete. Krmení výstavní krávy se přizpůsobuje tomu, že je výstavní.“ Musel jste vítěznou krávu před výstavou dlouho trénovat? „Jelikož tahle kráva tady nevyhrála poprvé, tak si toho hodně pamatuje. Jakmile je kráva už voděná, tak s ní zase až taková práce není. Tyhle staré krávy už vědí, o co jde. Mají to v sobě, že se chtějí jít ukázat. Cítí se stejně jako modelky na módní přehlídkách!“ loučil se s námi se smíchem Karel Stříbrný.
A jak výstava dopadla? Vítězkou se stala plemenice na čtvrté laktaci RADIM DENISA (337340-952) z rodinné farmy Karla Stříbrného. Jako plemenice s nejlepším vemenem byla vybrána zástupkyně zbarvení red HAVLOVICE DAISY (435707-952) ze Zemědělské společnosti Svobodné a.s. Havlovice. K její vodičce Emě Smetanové rovněž putovalo ocenění za nejlépe předvedené zvíře. Tento podnik si rovněž odnesl ocenění za nejlepší kolekci. V kategorii mužů byl nejlepším vodičem zvolen Ing. Michal Jadrný ze ZS Kratonohy, a.s.
Těšíme se na další ročník!
Pavlína Havlová, novinářka ZS ČR
Foto: Archiv AGRO Chomutice a.s.
